Obec Zlechov leží podél Zlechovského potoka v nadmořské výšce 208 m a se sousední obcí Tupesy tvoří konurbaci. Zlechovský katastr má rozlohu 649 hektarů a v současnosti v něm žije 1 697 obyvatel.

V katastru obce se nachází jedno z nejstarších slovanských sídlišť u nás. Byly zde však objeveny i nálezy z období paleolitu a neolitu. Obec vznikla pravděpodobně v průběhu 11. století. Nejstarší zmínka o obci však pochází teprve z roku 1207 a potvrzuje příslušnost vsi k velehradskému klášteru, jenž přinesl rozvoj řemesel i pokrokové způsoby obdělávání půdy a začal v našem kraji s pěstováním vinné révy, kterou řád potřeboval k bohoslužebným účelům. Název obce bývá odvozován od „vsi lidí Zlechových“, ve 13. století se objevuje i varianta Lechov, tedy vesnice Lecha nebo Zlecha.
Nejstarší památkou v obci jsou boží muka u silnice do Tupes, postavená roku 1674. Dále barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733. Na poli směrem ke Starému Městu stával asi 1 m vysoký kamenný smírčí kříž, pocházející pravděpodobně ze 17. století. Dnes je uložen v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Poměrně novou dominantou obce se stal kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1994.
Nejvýznamnější tradiční akcí jsou říjnové Slovácké hody s právem, tzv. císařské. Název vznikl podle nařízení císaře Josefa II., který takto určil hodové zábavy pro vesnice bez místního kostela. V době Velikonoc ožívá Zlechov charakteristickými velikonočními zvyky, jako je „hrkání“ a „šlahačka“. Dalšími kulturními akcemi obce jsou plesy na začátku roku, košt vína a slivovice, stavění a kácení máje, Mikuláš, adventní koncert a řada dalších.

Obec Velehrad leží mezi výběžky Chřibů v jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. Nadmořská výška obce je 219 m a v jejím katastru o výměře 2 225 ha dnes žije 1 281 obyvatel. Velehrad je významným duchovním centrem, místem církevních poutí, shromáždění a cyrilometodějských oslav. Významnou událostí pro Velehrad byla návštěva hlavy katolické církve, papeže Jana Pavla II., v roce 1990.

Už od středověku je obec spojována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech z 9. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině z roku 1141. Na základě archeologických nálezů lze soudit, že velkomoravský Veligrad byl lokalizován v dnešním Starém Městě.

Nejvýznamnější památkou obce je rozsáhlý komplex kláštera, vybudovaného v románsko-gotickém slohu s pozdějšími barokními úpravami. Velehradský klášter je bývalý cisterciácký klášter založený na počátku 13. století a je tak nejstarším cisterciáckým klášterem založeným na Moravě. Jeho součástí je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, která je nejvýznamnější poutní bazilikou České republiky.
V bezprostřední blízkosti kláštera najdeme několik sakrálních památek. Patří mezi ně např. kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1715, kostelík Zjevení Páně (kaple Cyrilka) postavený ve 13. Století a sousoší sv. Rozalie se sloupem Panny Marie, pocházející z 18. století.
Velehrad je jedním z nejznámějších poutních míst u nás. Každoročně se zde v červenci konají Dny lidí dobré vůle – Večer lidí dobré vůle a Národní pouť. Dalšími významnými kulturními akcemi jsou plesy na začátku roku, zářijové Slovácké hody s právem, listopadová Cisterciácká pečeť – výstava a soutěž košer a mešních vín, Štěpánský koncert v bazilice a mnoho dalších.

Obec Tupesy se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka v nadmořské výšce 216 m. V obci v současné době žije 1 128 obyvatel.

První písemná zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.
Nejstaršími památkami Tupes jsou barokní boží muka z roku 1677, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735, novorománská kaple Navštívení Panny Marie, postavená roku 1854, a dům drobného zemědělce a hrnčíře, představující původní vesnickou architekturu přelomu 19. a 20. století, ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky.Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.
Tupesy jsou typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků, spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a říjnových císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. K dalším významným událostem v obci patří vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, „šlahačka“, výstava vín, dětská pěvecká soutěž Tupeský džbáneček, plesy, stavění a kácení máje, den dětí, vyřezávání dýní a mnoho dalších.

Obec Stupava se rozkládá na obou březích horního toku říčky Stupavky na ploše 711 hektarů v nadmořské výšce 345 m, uprostřed chřibských lesů. V současnosti žije na území obce 146 obyvatel. První známky spojené se jménem Stupava pocházejí z roku 1407. Samotná obec byla založena patrně v letech 1680 – 1690 jako uhlířská osada. Její název je zřejmě odvozen od říčky Stupavky.

Dominantou obce je kostel sv. Klementa, který byl postaven roku 1859. Díky mimořádně krásnému, členitému okolí, rozlehlým lesům a čistému ovzduší je obec vyhledávána chalupáři, chataři a turisty.V obci se každoročně koná několik kulturních akcí. Mezi nejvýznamnější patří lednový Dětský karneval, Stavění a kácení máje, Košt gulášů na začátku července, Zbojnická noc o prázdninách a listopadová Pouťová zábava.

Obec Staré Hutě leží v údolí říčky Kyjovky v nadmořské výšce 393 m, na ploše 736 ha. Je obklopena loukami, pastvinami a chřibskými – převážně bukovými – lesy. V současné době v obci žije 131 osob. Co do počtu obyvatel je druhou nejmenší obcí Mikroregionu Buchlov.

Jak už název napovídá, obec vznikla v souvislosti se založením zdejších skelných hutí někdy na počátku 18. století. Podle záznamů vrchnostenského úřadu to bylo v roce 1701, podle jiných údajů v letech 1650-1675. Sklárna patřila rodu Petřvaldů a byla nazývána Buchlovskou sklárnou. V roce 1876 sklárna zastavila výrobu a došlo k jejímu zániku.

V obci stojí kaplička Panny Marie, pocházející z druhé poloviny 19. století. Asi kilometr východně od obce leží Zikmundův dvůr, někdy nazývaný též Zikmundov či Dvorek, který je velmi starého data. Poprvé se objevuje na rytině hradu Buchlova z roku 1719. V současné době je v soukromém vlastnictví a slouží jako statek s možností ubytování a vyjížděk na koních.
V místě, kde dříve býval dvůr sklárny, roste stará lípa malolistá, chráněná jako památný strom, s obvodem kmene 400 cm a výškou 22 m. Další památný strom roste na okraji bukového lesa, asi 1 km severovýchodně od středu obce. Jedná se o dub zimní s obvodem kmene 530 cm a výškou 28 m. V obci se každoročně koná únorový Dětský karneval, Velikonoční zábava a v červenci Trakačové závody.

Údolní obec se rozprostírá kolem potoka Salašky v nadmořské výšce 270 m. Po obou stranách je chráněna svahy pohoří Chřibů. Na území o velikosti 1 787 ha žije 420 stálých obyvatel.

První samostatné chalupy lesních dělníků, kteří na buchlovském panství klučili lesy, zde vznikaly již v 17. století, ale nedochovaly se žádné dokumenty o přesném vzniku obce. Název obce a obecní znak připomínají tradici chovu ovcí. Ze sakrálních staveb se v obci nachází kaple postavená roku 1933, zasvěcená sv. Janu z Nepomuku a dřevěná zvonice z 19. století. Významnou památkou je pomník ve Vápenicích, kde na konci 2. světové války bylo zavražděno 20 místních občanů.

Západně od obce leží 12 m vysoká pískovcová skála Buchlovský kámen. V okolí obce je řada studánek a mezi nejznámější patří Zlacká studánka, která byla vybudována roku 1862. Podle místní pověsti byl pramen vody objeven při pokusu najít zlato. Pramen studánky U Lvích hlav, kterou uvidíte při cestě na Bunč, chrání dvě kamenné lví hlavy, z nichž vytéká voda bohatá na vápník.

Obec žije poměrně bohatým kulturním a sportovním životem. Tradičními událostmi jsou Fašank, Košt slivovice, Stavění máje, Výstava hub, Atletické závody dětí, Cyklistický závod Drtikol a řada soutěží v požárním sportu.

Městys Osvětimany leží na jižním úpatí Chřibů u soutoku dvou potoků – Klimentského a Hruškovice – v nadmořské výšce 278 m. V katastrálním území o rozloze 1 943 ha dnes žije 850 stálých obyvatel.

I když první písemná zpráva o obci pochází až z roku 1350, první zmínky o vzniku obce sahají již do doby velkomoravské, a to ve spojitosti s horou sv. Klimenta. Z té doby také pravděpodobně pochází název obce. Pověst vypráví, že se zde setkala byzantská mise vedená bratry Cyrilem a Metodějem s vyslanými muži (many), přičemž prý řekl Metoděj svému bratru „Bůh osvěť ty many“, a tak měl vzniknout název Osvětimany.

Dominantou městyse je barokní kostel sv. Havla vystavěný v letech 1674 – 1691, pod kostelem stojí barokní fara z konce 17. století. V Osvětimanech se dochovaly dvě památné sochy, a to socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731, a socha Panny Marie z roku 1910. V katastru se nachází také několik křížů, hraniční kameny a kaplička sv. Vendelína u silnice na Vřesovice. Severozápadně od obce, uprostřed chřibských lesů, je ukryta již zmíněná Národní kulturní památka Hradisko sv. Klimenta se zbytky církevní stavby. Podle archeologického výzkumu bylo velkomoravské hradisko vybudováno Slovany asi v polovině 9. století. V hradišti najdeme dřevěnou kapli, pocházející z roku 1964, a zvonici sv. Gorazda, postavenou v roce 1985.

V jižním okraji katastru leží Přírodní památka Ježovský lom – bývalý pískovcový lom, který je ukázkou flyšové sedimentace a lokalitou s výskytem vzácné teplomilné flóry a fauny.
Osvětimany dodnes žijí bohatým kulturním životem. Mezi nejvýznamnější akce patří plesy, Fašank, Výstava vín, Čarodějnický rej, Folklorní festiválek, Rybářské závody a říjnové krojované Slovácké hody s právem.

Obec Modrá leží v malebném údolí Modranského potoka v nadmořské výšce 220 m a těsně sousedí s obcí Velehrad. Na území katastru o velikosti 182 ha dnes žije 710 obyvatel.

Obec vznikla legislativně na místě malé osady s původním názvem Neudorf až v roce 1786, ale četné nálezy dosvědčují, že její historie sahá mnohem dál. Nejstarší nálezy dokazují, že zde již před více než 6000 lety – v neolitu – žili zemědělci. Rozsáhlé osídlení zdejší lokality proběhlo po příchodu Slovanů. Velmi významný byl v roce 1911 objev pozůstatků slovanského kostelíka, pocházejícího z přelomu 8. a 9. století. Tato ojedinělá archeologická lokalita Na Díle byla vyhlášena národní kulturní památkou. Dnes stojí v blízkosti základů hypotetická rekonstrukce původního kostela sv. Jana, která je symbolickým památníkem Velkomoravské říše a slouží ke kulturním akcím i svatebním obřadům.Nedaleko pod kostelíkem je vybudován Archeoskanzen Modrá, největší raně středověký archeologický skanzen v ČR, botanická a sladkovodní expozice Živá voda s unikátním podvodním proskleným tunelem délky 8 metrů, umístněným pod hladinou rybníka a novou turistickou atrakcí je Centrum slováckých tradic, ve kterém návštěvníci najdou přednáškovou síň, místnosti pro ochutnávku až stovky vzorků destilátů a stejného počtu vzorků vín, dvě funkční pálenice, kde bude přeměna ovocných kvasů v destiláty i elektronicky řízená sušárna ovoce, zeleniny a hub.
Modrá je známá nejen krásnou krajinou s vinohrady, 8 rybníky plnými ryb a bohatou historií, ale i společenským životem s kulturními a vinařskými tradicemi, jako je fašank, pochovávání basy, pálení Morany, klepání po dědině a vodění Jidáše, velikonoční pomlázka, Josefovský košt vína, Vinobraní, Mikuláš, slavnosti Slunovratu, Den medu a medoviny apod.

Obec Medlovice se rozkládá na území 292 ha na jižním úpatí Chřibů mezi městysem Osvětimany a obcí Stříbrnice v nadmořské výšce 330 m. V současné době má 468 obyvatel a patří věkovým průměrem k nejmladším v širokém okolí.

První písemná zmínka o Medlovicích je z roku 1351. Osada – podle pověsti založená uhlířem Medlem – zde však byla pravděpodobně již dříve. V roce 1538 byla obec připojena k buchlovskému panství. Předtím patřila k panství bzeneckému, o čemž svědčí dochované prvky, jež jsou součástí tradic – např. podoba hodového práva. Také vinný list ve znaku tuto příslušnost k vinařskému panství dosvědčuje, přestože poloha obce pro pěstování vína není příliš vhodná.

V obci stojí kaple Panny Marie, vysvěcená v roce 1866. Zajímavostí je, že měla být původně zasvěcena sv. Martinovi, ale obraz sv. Martina, darovaný hraběnkou Ludmilou Berchtoldovou, se na oltář nevešel. Roku 1930 byl v obci odhalen pomník T. G. Masaryka. Busta byla v roce 1939 zakopána a po válce – spolu s pamětní deskou zemřelým v I. a II. světové válce – slavnostně znovu instalována a zůstala na svém místě po dobu celé „normalizace“. V katastrálním území obce se nachází lom jaspisových porcelanitů, jedna ze tří lokalit v Evropě. Přírodní terakotou z tohoto lomu se kdysi zpevňovaly cesty, například i v zahradě buchlovického zámku. Pro unikátnost naleziště je těžba dnes již zastavena. Tato oblast o rozloze 1,16 ha je chráněna jako přírodní památka. Také v této slovácké vesničce se udržují tradice, jako jsou fašanky, velikonoční hrkání, stavění máje, říjnové Havelské hody, Mikuláš, Luca a jiné.